Prevít techno a my aneb „pal vodsuď“, mladej!

Na některých místech České republiky pálením čarodějnic poslední dubnové noci začala letošní techno akcemi její sezona. Stalo se tak i v Meziříčku na Třebíčsku,kde se stala spíše „honem na čarodějnice“! Nic nového, nevole a protesty občanů doprovázejí prakticky všechny technoparty, ať se konají kdekoliv. Ovšem v Meziříčku spustila lavinu lží a pomluv vymykajících se rámce slušnosti. Tato kauza bude mít zřejmě dlouhodobějšího trvání a nevyhne se pozornosti v zahraničí. Každý má možnost přesvědčit se na internetu a dozvědět více o průběhu akce. Vytvořit si vlastní názor i na obzvláště některé publikované výroky občanů, které jsou totožné s těmi z doby normalizace a dokazují ztrátu paměti i svědomí.
Netolerantnost některých lidí k občanským právům a svobodám je známkou zaostalosti, poněkud nebezpečné a alarmující. Dokazující neschopnost najít si určitý filozofický pohled na svět. Lehce může tlupa jedinců opět nás prokazatelně dezorientovat v otupělé mávající a heslovité davy. Světový ekonomický útlum a globální krize přeje těmto fanatickým skupinám. Reakce na technoparty v Meziříčku potvrzuje sílící extremismus, xenofobii v naší zemi.
Ideální společnost nikdy nebyla a nebude. Můžeme ji pouze udělat o něco lepší, díky smyslu pro spravedlnost a to také nikoliv absolutní spravedlnosti za pomoci násilí, zlobě, jenž kulminuje k ještě horšímu stavu – nespravedlnosti. Totéž platí o pravdě. „V zajetí slov“ napsal spisovatel Karel Čapek:
“Pravda se sice řídí podle skutečnosti, ale ještě lepší je, řídí-li se skutečnost podle pravdy. Nejlepší jsou pravdy, ze kterých se může skutečnost něčemu dobrému naučit.“
Politická neschopnost hraničící až s teroristickým výrokem Bin Ládina zazněla z úst starosty nedaleké vesnice Budkova M.Záškody pro MFDnes: „Já jsem tak rozčílený, že snad vezmu granát a hodím ho na tu technoparty. Tady lidi celý týden pracují, aby vydělali na ty nefachačenka. A pak se ani nevyspí a neodpočinou kvůli tomu hluku. Co úřady, policie? Copak to není nikdo schopný zastavit?“ Pan starosta se veřejně zeptal, co na to policie? Ta mi odpověděla skrze svojí mluvčí v Třebíči por.Bc. Marcelu Lavickou: „Mohu pouze konstatovat, že tento výrok bude předmětem dalšího šetření a rozhodně nezůstane bez našeho povšimnutí“. Podle mých posledních zpráv zabývají se již výrokem starosty i některé pražské státní instituce.
Následně po srazu vyznavačů stylu techno vznikla „Petice za dodržování právních předpisů a norem ČR při akcích typu „technoparty“ pořádaných u obce Meziříčko v okrese Třebíč“. Z mého pohledu velmi významově labilně formulovaná a mizerně slohově napsaná. Smutné je, že vzešla z pera obecních představitelů tří nejvíce přilehlých vesnic. Příště bych doporučil nechat si ji zredigovat některým, v českém jazyce talentovaným, žákem ZDŠ! Nebo zlost zatemnila mozek signatářům výzvy natolik, že nebyly schopni se vyvarovat celkové úpravy jejího textu?
Na stovky občanů přilehlých vesnic se podepsalo pod znění protestních požadavků adresovaných hejtmanovi kraje Vysočina,(jméno neuvedeno). Předně proti organizování „tzv.“ hudebních produkcí““ a jejich hlučnosti. Porušování ostatních hygienických norem, poškozování životního prostředí, k páchání přestupků proti veřejnému pořádku i dokonce k trestné činnosti,aroganci majitelů tj. soukromých vlastníků,na kterých „hudební produkce“ proběhla. Upozorněno je v ní dokonce i na neschopnost kompetentních státních orgánů.
„Technoparty v Meziříčku proběhla bez problémů a bez nejmenšího zásahu policie,“ zareagovala ve svém emailu tisková mluvčí por.Bc. Marcela Lavická. „I já jsem se zúčastnila průběžného dohledu. Jediným problémem byla hlučnost, která nebyla tak velká, aby se akce zrušila. A především, hlučnost je věcí hygieny. V sobotu večer došlo k jedné dopravní nehodě.“
Hygienická stanice mi sdělila, že pokud chci jejich vyjádření, musím vyplnit jejich dané formuláře, podle dodatku paragrafu toho a toho, což by se časově protáhlo, že bych do té doby ještě někde potratil náhubkovou ochranu.
K aroganci majitelů pozemků, nikoliv organizátorů, manželů Skalických mi Miroslav Skalický řekl: “Se mnou zástupci obcí vůbec nehovořili. Přišli sem, když jsem nebyl doma. Začali tady hučet na Šárku (manželka M.S. pozn.autora). Ta z nich byla zoufalá. Asi dobře věděli, že budu pryč. Vtrhnout na ženu je jednoduší a zavalit jí jeden přes druhého otázkami a požadavky.“
Název titulku k tomuto článku jsem využil parafráze na poznámku Zdeny Bakešové z Rudého práva (březen 1983) „Prevít rock a my!“ Pro RP vypsala redaktorka Bakešová pasáže z ideologického týdeníku tehdejší Komunistické strany. Cílená akce StB byla namířena proti nové vlně českého rocku a po dva následující roky perzekuovala zákazem činnosti i některé dodnes známé zpěváky, hudebníky a skupiny. Oba články se vyjadřovaly podobnými myšlenkovými formulacemi s patřičnými uvozovkami a tak, jako petice jsou plné totožných výlevů a to i po šestadvaceti letech. Jenom pro připomenutí – „tzv.umělci“, fakta, co by rozhodně neměla zůstat bez odezvy, a nebo také výlev samotné soudružky autorky, která na závěr napsala: “Je povinností všech zřizovatelů (tím myslela i Národní výbory, dnes Obecní úřady) pod jejichž hlavičkou podobní „umělci“ pracují, aby provedli přísnou kontrolu jejich činnosti a vyvodili z jednotlivých případů nekompromisní závěry!“ V této době jsem potkal jednoho z postižených Jiřího Vondráčka z tehdejšího Abraxasu“. To není pouze zásah proti rockové hudbě, ale svobodě mladých lidí! řekl v rozrušení.
Vraťme se ještě z třiaosmdesátého roku o něco málo let zpět. Významné západní politické, kulturní osobnosti, včetně některých nositelů Nobelovy ceny míru, protestují proti nezákonnému uvěznění zprvu šestice hudebníků, později dalších mladých lidí, seskupených kolem skupiny Plastic People v roce 1976. Tato událost byla příčinou založení Charty 77 v lednu 1977. V oné šestici byl souzený a odsouzený do věznění i Miroslav Skalický, majitel pozemků a prostoru, kde se uskutečnila technoparty. Kolik jenom stovek tisíc občanů dokázal zmanipulovat stranický tisk proti štvavé kampani vůči mladým lidem. Podepisovaly se petice z přesvědčení,nez­nalosti,strachu na všech možných pracovištích, školách, úřadech. Vznikla Anticharta, jenž morálně zdiskreditovala známé umělce v očích hrstky slušných lidí. Opětná stejná nenávist, jako ta dnešní vůči technařům. Ke každé mladé generaci patří revolta, jinakost. Neformální pohled na život a svět. A buďme jenom rádi, že tomu tak je. Přeci po nich nebudeme žádat, přikazovat jim, aby přijali někdy naše konzumně konzervativní existenční konvence. Pozastavili bychom tak vývoj celé společnosti, jenomže to je pro nás starší těžce pochopitelné.
Za meziříčskou peticí se skrývá daleko větší problém. Technoparty speciálně na tomto místě odstartovala záminku, jak dát najevo, kdo v tomto státě ještě má moc, kam cestuje jeho snící mysl, a to do království, kde všechno bude všech. A navzdory globálnímu oteplování se podaří poručit větru a dešti. Právě petice posloužila některým těmto lidem projevit sílu svého vlivu na místní populaci k zcela záměrnému šíření nenávisti i dodnes trvající vůči bývalým politickým vězňům a emigrantům. Kdo asi vymyslel známý slogan „nechejte tady své peníze a táhněte, odkud jste přišli“? A pokud neuposlechl a měl ještě tu troufalost postavit si tu sídlo podobně hradu, jako v případě M.Skalického, jinak “zloděje, šmelináře“, jak je tu některými častován, jinak také vězně svědomí, emigranta, závist nezná mezí. Bydlím zde, vím tedy o čem píši. Běžná ukázka českého nihilismu trvajícího od nástupu fašismu až dodnes.
Bydlím kousek od Meziříčka. Je mi známo, že petici podepsali i lidé, kterým vadil způsobený hluk, někdo je vůči němu přecitlivělý. Možná právě kvůli tomu bydlí na vesnici, kde život není zrovna lehký. Dalšího šokuje zdrogovanější parta koupající se v odpadové stoce místního rybníku. Pokud ho mládež místním nevypila a nepozřela všechny ryby, neviděl bych v tom zase takovou tragedii. Zanechme dalších petičních argumentací. Daleko důležitější je celý problém neřešit intolerancí, vzájemnou nesnášenlivostí. Prozatím vzniknul jenom prachbídný cár papíru, který nic nevyřeší, hlavně zásady společného soužití, byť daleko hůře se smiřujeme s bezvýznamnými malichernostmi, než se zásadními nešvary. Máme-li vedle sebe žít v pochopení a smíru, je nutné se na těchto zásadách domluvit, výměna názorů tyto dveře otevírá, nikoliv řeší.
„Jsem ochotný se po jednotlivých vesnicích setkat s těmi, co podepsali petici, uskutečnit besedy s nimi, i s dalšími. Pozvat příslušné orgány, policii, hygienu, další odborníky třeba z odboru životního prostředí, hejtmana kraje nevyjímaje. Nabízím slušně se domluvit,“ řekl mi Miroslav Skalický a dodal:
„Rád bych tu udělal kulturní centrum zábavy, pro děti vybudoval bazén, jenomže, když tu organizuji zábavu, rodiče mladým zakazují se na ni zúčastnit s tím,že se tu povalují injekční stříkačky a další nesmysly. Nenašel jsem tu doposud ani jednu. Dneska kousek odtud vysypal někdo na okraj lesa dva pytle odpadků, odklidil jsem je. A uklidím znovu, když se tak stane… A přitom kdosi přibrzdí s autem a křičí po mně, že to nepodepsal, to samé – některé děti se mi svěřují, že oni, oproti jejich rodičům, nic nepodepsali.
Seděl jsem v kriminále, podepsal Chartu za to, aby lidé byli svobodnější, k druhým tolerantnější. Čekám, že si mě pozve hejtman a i s ním najdeme řešení, pokud bude rozumný.“
V době, kdy vznikala petiční intervence, podepsal jsem částečně protestní výzvu, ale spíše
interpelaci, či prosbu “Za Česko kulturní!“ Politika versus kultura. Nezávislá, živá, jejíž stav se neustále zhoršuje a je nutné,aby zodpovědní političtí činitelé tento důležitý problém více řešili. Cílem této iniciativy je také upozornit na fakt, že kultura kultivuje společnost, učí a nabádá k toleranci, tvořivému myšlení….
Udělejme vstřícná gesta a pokusme se chovat v tomto kraji kulturněji a nikoliv jako zbabělci, co dokáží pouze se podepsat a utéci skrýt! Zahajme diskuzi, a to nikoliv s lidskou hloupostí.

„Pane generále! Člověk je velmi užitečný.

Umí létat, umí umírat. Jednu vadu přece však má: umí myslet,“ napsal kdysi Bertolt Brecht. Mám pocit, že s tím myšlením už to u nás lidí také postrádá na aktuálnosti. A tím tedy ztrácíme na brechtovské [Číst více]

Pod maskou masky

Vůbec tu není slyšet gregoriánský chorál, jako jindy, poskakovat okolo stolu. Že by předzvěst uzření tváří v tvář stupidního exhibicionismu? Dokonale seřazeného podle velikosti. Na stole talíř s dřevěnou [Číst více]

Palach, Pinochet, Guevara?

Inu, je to počteníčko, to všechno, co je věnované čtyřicátému výročí sebeupálení Jana Palacha. I po tolika letech tlama demagogické ideologie, myšlenkových notorických delírek z hlav pomazaných [Číst více]

Proč se rýpat v minulosti…

Měli jsme v rodině dceru mého prastrýce, které se neřeklo jinak než Lény. Narodila se v Sudetech a počátkem třicátých let propadla nacistické ideologii. Kupodivu její strýc býval zprvu [Číst více]

Zima, ni teplo, co tedy?

Tak hezký prosincový čas! Za imaginární „Klub přátel globálního oteplování“ musím dodat, že je v našich zeměpisných šířkách ještě poměrně, opakuji poměrně velká zima. Já už se toho nedožiji, ale [Číst více]

Nepoučení z krizového vývoje

Za oněch dnů, před devatenácti lety, byla Praha samý plakát. I na zemi se povalovaly letáky. Kdyby se nebe dalo polepit, stalo by se tak. Negramotnost byla na nízké úrovni, takže každý hltal věty za větou. Komunistická strana Československa sice 29.listopadu podala oficiální vyjádření ze svého zasedání tzv. Sněmovny lidu a Sněmovny národů v přímém televizním přenosu, kde odsouhlasila vypuštění a pozměnění některých článků Ústavy ČSSR. Ztratila tím vedoucí úlohu ve společnosti, kterou si před tím naplánovala na věčné časy. Článek byl odstraněn, osoby ale zůstaly. Vše „vyřešily“ až svobodné volby. Do té doby to byl krok přelomový pro většinu národa. V euforii společné lásky jsme přehlédli záměry falešného zamaskování marxisticko-leninského ideálu.
V bodech Akčního programu KSČ se totiž můžeme dočíst o navázání kontaktů se stranami a hnutími, ovšem ve stejném bodě stojí také prohlášení, že KSČ navazuje na tradice tvůrčí politiky, která se projevila v národní demokratické revoluci v únoru 1948 i v reformním úsilí ledna 1968. Dost pozoruhodné srovnání, únorový puč a vpád vojsk Varšavské smlouvy. Je zde i nepřímý nástin společné ideové spolupráce s osmašedesátníky coby alibismu.
Na zasedání se vyslovili dále za řešení problémů pokojným způsobem. Co kdyby lid se ustrnul a začaly padat hlavy? Davová psychóza udělá své.
Další a další byly fráze týkající se ekonomiky, kde přiznali nadměrné zahraniční zadlužení, inflaci. Fráze, jak je známe i dnes, o starostlivosti vůči rodině, dětem, sociálně slabým skupinám…
A jako by toho už neměli dost, vyslovili se pro socialistický dobře fungující právní stát, kde plně platí svrchovanost ústavy a zákonů. „Jde nám o naplnění historického poslání socialismu, jako pokrokové, demokratické marxistické perspektivy lidstva. Komunistická strana, která se nezvratně rozchází s deformacemi minulosti, za to bude bojovat. Věříme, že dostaneme podporu občanů tohoto státu.“
Tato malá část oficiálního tiskového akčního programu by měl být dnes již nostalgií. Materiálem pro studenty, mladé historiky. Bohužel. Je identicky stejná, hovoří řečí současných komunistů. V úvodu byla zmínka o plakátech a tiskovinách vyvěšených po celé Praze. Jeden z nich měl rudou barvu a přes něj bílý nápis: „Co chce KSČ“. Jsou na něm body z tehdejšího zasedání ÚV KSČ z 26.listopadu 1989. Stojí tam doslovně:
„Smířit se s tím,že KSČ nebude mít vedoucí úlohu v Ústavě.“
„Tvrdit, že jsme poučeni chybami, za vše mohlo vedení.“
„Akční program pro sjezd 26.1.1990 se bude obsahově překrývat s programem Občanského fóra.“
„Dialog s Obrodou (ta je součástí Občanského fóra), co nejvíce členů KSČ do Obrody, tím současně do Občanského fóra, i když ´s některými požadavky nebudou souhlasit.´“
„Nerozšířit Občanské fórum ve městech a obcích (ani o píď).“
„Oddělit studenty od Občanského fóra.“
„Neurychlovat změnu Ústavy.“
„Ekonomický program pouze na bázi socialismu.“
„TV podléhá stále vládě (Občanské fórum dvě hodiny týdně), rozdělit programy TV na krajské a národní, taktéž rozhlas.“
„Trvat na tom, že Občanské fórum se stává demagogií.“
„Oddělit od Občanského fóra ostatní složky Národní fronty.“
„Opírat se o SSSR i ve výkladu roku 1968.“
„Členy KSČ dostat do všech stávkových výborů a výborů Občanského fóra.“
„Navodit nejednotnost Občanského fóra zakládáním množství levicových spolků a klubů (například Demokratické fórum aj.)“
Jak je vidět i dnes, jednotlivé body se KSČM dodržovat a plnit daří. Nejedná se o stranu lidu, ale destabilizaci celé politické scény, politických stran, zvenčí i zevnitř. Od roku 1948 až dodnes rozdávají falešné úsměvy vrahů. Devatenáct let v demokratickém šatě s rudými řády na hrudi. A lidé věří, že je spasí?

Pane vrchní, peníze nemám, odejdu rád nahý

Tak už mě ty neustálé výměny názorů a mediální osočování vyvalují v hnoji a výkalech. Bojím se, že nastane radarová toxikace zoofilního rozkladu mého těla. A kdo mě, bezmasého kostlivce, najde, odvede a uloží do postele, kde mi všechno zase doroste? Už to přehánějí novinoví množitelé neviditelných mutací s nevkusnou slovní imičí. Chronicky chytří a pilní, ale s narušenou viditelností.
Včera večer jsem viděl několik fotografií z výstavy v Karlových Varech, fotografie bestiálních masakrů na ruských obětech čečenskou armádou, abych uspokojil všechny Tomáše. Nemohl jsem ani usnout.
Vyšel jsem zoufale ven. Pršelo, ale i tak v pozdní hodinu svítilo slunce. Okolo mě létali skřivánci a poskakovali psi. „A je to opět tady,“ pomyslel jsem si. A bylo.
Start z převýchovného koncentračního tábora reality. Náhle Země byla malinkatá, nevědět to, tak jí v té záplavě hvězd ani nepoznám. Byl jsem tam, kde už kolikrát. Kde se nedýchá, pouze vydechuje úžasem. Na oválném stole dvaadvacet hlav. Každopádně čerstvě porozených rovnou do dospělosti. S
otevřenými ústy. Do jedné jsem strčil prst. Nic. Nic se nestalo. „Minule tu nebyli,“ pomyslel jsem si. Nebylo tu nikoho, kromě hejna svatojánských mušek. „Že by mne opylovaly?“ Ovšem žádný obličej mi nebyl řádně podobný. Prozatím není možné se dohledat odpovědi. K čemu taky. Tyto mé výlety přičiněné nespavostí z děsů jsou krátké.
Začal jsem dýmit, což bylo znamení návratu, mého druhého sebe samého. Slétnul jsem a kam jinam, než opět do močoviny a plesnivé rýže. Byl jsem doma. Mezi svými. Ovšemže, že klidnější a vyrovnanější. Po dvou dnech se mé tělo začalo mírně rozkládat… Radarovatět! „Kdo mě odvede domů? Rovnou do postele?“ zazoufalo si mé neutěšení.
Bídné pomyšlení neběsnilo dlouho. Přiběhlo dvaadvacet postav bez hlav. Za malou chvíli jsem byl doma.
Doma? [Číst více]

Ucpané uši, oči zavřené

Tak nám ta jedna válka zase skončila. Před devadesáti lety. Politikové položili věnce a rádoby zaslzeli podle předem daného protokolu pietní transformace minulosti. A zmizeli na velkolepé rauty [Číst více]

Pozor! Sloužíme národům! Pohov.

Jsme to lokajové! Chudák Obama ještě chudák nevydýchal předvolební kampaň, nevychutnal si radosti ze zvolení prezidentem USA a už k blahopřání avizujeme pozvání do Prahy na nějakou konferenci. [Číst více]

Další stránka »