Obama a Latinská Amerika: Změna, či status quo?

Latinská Amerika podstoupila v této dekádě tak významné změny v politické a ekonomické sféře, které bych přirovnal ke změnám, jež se odehrály na přelomu 80. a 90. let ve východní Evropě. Ba více, [Číst více]

Walter Cronkite jako symbol amerického mediálního konsenzu

Smrt amerického televizního zpravodaje CBS Waltera Cronkiteho spustila lavinu rozličných komentářů, nekrologů, nezřídka i ód. Ani český tisk nezůstal pozadu, přestože řada čtenářů nemůže vědět, o koho [Číst více]

Tři a půl milionu Pákistánců na útěku a my nedbáme

Prezident Obama ve svém aktuálním projevu ostře odsoudil íránské vládní kruhy kvůli použití síly proti demonstrantům protestujícím proti výsledku případně zfalšovaných voleb: „Spojené státy a [Číst více]

Glosa o íránské povolební krizi

Ačkoliv s naprostou jistotou nemůžeme potvrdit fakt, že má CIA svůj podíl na probíhajících demonstracích a nepokojích v Íránu, je známo, že její destabilizační akce v zemi začaly již s převratem [Číst více]

Redaktor Respektu bagatelizuje lednovou ofenzivu Izraele v Gaze

Svět si připomíná 61. výročí arabské národní tragédie, tzv. Nakby, kdy byly Izraelem při plánované etnické čistce ze svých domovů vypuzeny 2/3 domorodých obyvatel Palestiny, tedy kolem 750.000 [Číst více]

Balkánské války v retrospektivě

K 10. výročí bombardování Jugoslávie vzdušnými silami NATO uvedla ČT 24 zajímavé komentáře bývalého ministra zahraničí Jiřího Dientsbiera (1) a balkanologa Václava Štěpánka. (2) K těmto relacím [Číst více]

Za koho ve skutečnosti kope Člověk v tísni

Otázka lidských práv je v České republice pojímána jako zboží. Některé stojí za povšimnutí a koupi, další je zcela opomíjené. Člověk v tísni je vedle české pobočky Amnesty International nejvýznamnější [Číst více]

Lze utrpení statisíců na obou stranách vůbec nazývat „pohádkou“?

Reaguji na „respektovský“ blog Viktora Dvořáka „Pohádka o izraelských agresorech a nevinných Palestincích“, jenž je protkán mnohými chybami, polopravdami, překrouceními a představuje [Číst více]

Lidé v Gaze jsou pohřbíváni za živa a svět se dívá

Jak může „jediná demokracie na Blízkém východě“ takto zacházet s lidmi žijícími v její okupační zóně? Kde je rozhořčení a odsudek českých pravdoláskařů a humanistů? Kde je ta kýžená změna a hurónský optimismus z Bílého domu? Je nepochybné, že Izrael páchá v pásmu Gazy genocidu; pomalou a bolestnou. Dne 4. listopadu izraelské obranné síly (IDF) vyprovokovaly v Gaze konflikt, při kterém zemřelo šest lidí. Odpověď přišla záhy v podobě desítek raket vypálených na Izrael. Ten se den poté rozhodl celé Pásmo neprodyšně uzavřít nutné humanitární pomoci, novinářům; všem.

Bývalá irská prezidentka Mary Robinson 4. listopadu v BBC uvedla, že „svět se nestará o toto šokující porušování lidských práv“ a dodala, že „celá jejich civilizace je ničena, a to nepřeháním.“ John Ging, vedoucí Úřadu pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě při OSN, řekl 15. listopadu listu Washington Post: "Je to příšerná situace a neustále se zhoršuje. Je bezprecedentní, že je humanitárním konvojům z OSN Izraelem znemožněno dostat se k potřebným.

Ging 20. listopadu dodal, že Izrael zrušil rozhodnutí vpustit do Pásma 70 kamionů s pomocí nutnou k přežití. Philip Luther z Amnesty International prohlásil: „Poslední izraelské rozhodnutí zostřit sankce vůči Gazanům již tak krajní humanitární situaci učinilo téměř bezvýchodnou.“ Izraelský historik Ilan Pappé již před dvěma roky napsal, že se v Gaze odehrává genocida. "V průměru osm lidí zde denně umírá při izraelských náletech, " konstatoval Pappé.

Izrael uvalil na Gazu sankce poté, co hnutí Hamas počátkem roku 2006 vyhrálo volby do Palestinské samosprávy. Loni na podzim prohlásil Pásmo, kde žije 1.4 milionu civilistů, z toho polovina dětí do 18 let, za „nepřátelskou entitu“ kvůli pokračujícímu ostřelování izraelského města Sderot z Gazy domácky vyrobenými raketami kassam. Izrael drasticky omezil přísun paliva, elektrické energie, jídla, léků a prováděl pravidelné nálety na radikály i civilní populaci. Televize Al-Džazíra uvedla, že již tři stovky lidí zemřely v důsledku nedostatku léků nebo odmítnutí převozu do izraelských nemocnic. Přitom je Izrael podle 4. článku Ženevských konvencí coby okupační síla povinen poskytnout okupovaným nepřerušený přísun dostatku paliva, potravin a dalších komodit, nikoliv zabraňovat humanitárním pracovníkům vykonávat jejich práci, zvláště pak, když 80% Gazanů je na jejich pomoci závislých.