Wolfův revír a prohnilost politiky v Česku

Jiří Paroubek asi trochu přestřelil, když tvrdil, že ODS přetáhla posledního zběhlého poslance ČSSD Petra Wolfa. ODS zřejmě ví jen to, co ví i ČSSD. Tedy že Petr Wolf dostával z rozpočtu na svou firmu miliony, na které podle všeho neměl nárok. [Číst více]

USA začaly podporovat teroristy

Kdo podporuje teroristy, sám je terorista, tvrdil před časem George Bush a hrozil přitom prakticky celému světu vymazáním z mapy. Nyní se kupodivu k Sýrii, Íránu a dalším několika státům, které podle USA terorismus podporují, přidaly i Velká Británie a také samotná Bushova vláda. [Číst více]

Festival Respekt: Svátek jen pro vyvolené

Inuitské hrdelní zpěvy, skřeky a výkřiky, surf-rock s kambodžskými hity 60. Let i orientální dudy si mohli vychutnat návštěvníci víkendového festivalu Word music Respect na pražské Štvanici. [Číst více]

Za Lenkou Reinerovou

Poslední pražská spisovatelka německého jazyka Lenka Reinerová a živoucí kronika pražské kultury minulého století zemřela minulý týden v Praze ve věku 92 let. Svým osobitým vypravěčstvím, laskavým humorem a nezdolným optimismem ovlivnila tři generace spisovatelů a básníků.
„Příroda ke mně asi byla laskavá. Dala mi geny, nebo co to je, které mi pomohly přežít to všechno, co jsem přežít musela, to znamená skoro celé jedno století. A jaké století,“ řekla nedávno v novinovém rozhovoru. [Číst více]

Navlečte chodcům svítící uniformy!

Šéf dopravní policie Martin Červíček je muž na svém místě. Nejen, že udělá všechno, co ministrovi Langerovi na očích vidí, ale ještě se stará o duševní zdraví národa. Vtipy o policajtech jsou díky Červíčkovým zlepšovákům daleko veselejší než za jeho nemastného neslaného předchůdce Bambase. [Číst více]

Lákadla preventivního kopance

Zprávy o chystaném útoku na Írán nabírají na intenzitě. Tu Izrael nacvičuje letecký útok na tamní jaderná zařízení, tu zase Bush vyhrožuje, že to bude on, kdo zaútočí. A to každým dnem či hodinou… [Číst více]

S vírou, nácky a mlčením

Náckové dosáhli svého a narušili historicky první „pride“ pochod gayů a leseb u nás. Zajímavější přitom ale možná je to zarážející ticho, které se následně rozhostilo. [Číst více]

Stoka Bushovi na památku

Někteří američtí prezidenti měli tu čest, že byli vytesáni do skály, po dalších byla pojmenována letiště, dálnice a dokonce i celá města. Jakmile ale z úřadu odejde George W. Bush, jeho nejviditelnějším památníkem se stane odpadní stoka. [Číst více]

Vůči Íránu s rozumem

Současná politika USA vůči Teheránu s velkou jistotou skončí tím, že Írán získá jaderné zbraně, tvrdí Zbigniew Brzezinski a William Odom. Na první pohled chytrá kombinace „cukru a biče“, která zahrnuje četné oficiální náznaky, že vojenské řešení stále zůstává ve hře, totiž jen upevní vůli Íránu opatřit si vlastní jaderný arzenál. [Číst více]

V Itálii ožívá duch Musolliniho

Povinné snímání otisků prstů všem Romům je zatím poslední krokem ve vlně narůstajících represí vůči menšinám. Vše nese punc politiky někdejšího fašistického diktátora.

Všem jim odeberte otisky prstů – to je nápad, který vládě dodává pocit síly. Ministr vnitra Roberto Maroni, předák Ligy Severu, která často útočí na „chátru“, prohlásil, že je tento krok nutný kvůli „mimořádné bezpečnostní situaci,“ konstatuje v reportáži britský The Independent.
Sběr otisků prstů všech Romů, vysvětlil ministr v parlamentu, je cesta, jak zaručit těm, „kteří mají právo tu zůstat, možnost důstojných životních podmínek.“ Proto budou otisky odebrány všem Romům, těm s italskou státní příslušností i bez ní, těm ze zemí EU i z oblastí mimo ni. A otisky budou muset odevzdat i děti, aby, jak k radosti svých stoupenců vysvětlil ministr Maroni, se „předešlo fenoménům jakými je třeba žebrota“. Nové opatření je podle jeho slov bezpodmínečně nutné „v zájmu vyhoštění všech, kteří nemají právo v Itálii pobývat.“
Pro všechny, kdo se nenechali pohltit vlnou antiromských nálad, celá kampaň až příliš připomíná Musolliniho i Hitlera.
Sčítání a kontrola identity Romů, nejpronásledo­vanějšího evropského etnika, přitom v Itálii ve skutečnosti začalo už před časem. Italská novinářka Giovanna Boursierová navštívila malý romský tábor na jižním předměstí Milána, kde se už takové sčítání uskutečnilo. „Není tam široko daleko ani hospoda, kde by se člověk mohl zeptat na cestu,“ napsala v deníku Il Manifesto. „Jakmile se ale vyškrábete až na vrchol tamního kopce, uvidíte střechy chýší. Je jich tam asi deset, k tomu pár karavanů natěsnaných pod nadjezdem a dráty vysokého napětí. Žije tam asi čtyřicet Romů.“
Místní jí vyprávěli, že policie přijela před svítáním, všechny probudila, obklíčila tábor, zaplavila ho světlem ze světlometů, chodila dům od domu, vyžadovala doklady a všechny fotografovala. Všichni přítomní byli občany Itálie, ale to policii nevadilo. „To nebylo sčítání obyvatel,“ namítl Rom Giorgio. „To byla etnická registrace.“ Policie jim otisky nevzala, v té době to ještě nemohla. Teď jí dal Maroni zelenou.

Nenávist nabírá na obrátkách
Italská „mimořádná bezpečnostní situace“ je podivný a neuchopitelný fenomén, který se utvářel postupně v uplynulé dekádě, kdy se ekonomický růst země stále více blížil nule. Na intenzitě nabral dramaticky loni v lednu, kdy byly Bulharsko a Rumunsko přijaty do EU, a nyní nabral takových rozměrů, že se stal úhelným kamenem Berlusconiho vítězné volební kampaně a dál dominuje předním stranám italských novin. Minulý týden dokonce vyvrcholil tím, že vláda do ulic měst na pomoc policii vyslala na tři tisíce vojáků.
Podivné ovšem na fenoménu „mimořádné bezpečnostní situace“ je, že ho nelze dokázat ani statisticky, a většina Italů ho nepodpoří ani na základě osobní zkušenosti. Zločin není ve velkých italských městech tím největším problémem, policie nemá údaje o nárůstu počtu vloupání, přepadení, krádeží ani znásilnění, naopak – křivky ve statistice zločinnosti klesají. Itálie je dál zemí, kde lze po ulicích chodit s pocitem bezpečí. Přesto se ale vláda chová tak, jako kdyby měla na starosti takovou Kolumbii, a navíc Kolumbii s jedním specifikem – spočívá v tom, že veškerý zločin mají na svědomí prý jen a výhradně „kočující Romové“.
Redaktor listu La Repubblica Giovanni Maria Bellu, který se zabývá menšinami, tvrdí, že vše je dílem nedorozumění. „Většina Italů nerozlišuje mezi Italskými Romy a těmi, kteří přijeli z bývalé Jugoslávie v době jejího rozpadu,“ říká. „A většina Italů si navíc myslí, že ´Rom´ je jen zkratkou pro ´rumunský´ – se vstupem Rumunska do EU právě odtud přijelo hodně Romů. Lidé ale tyto dvě odlišné věci směšují. Byly tu například zločiny, které spáchali Rumuni, a Italové si je hned zaměnili za Romy, a tak nakonec mohou Romové úplně za všechno.“
Svět italskou paranoiu kolem Romů zaznamenal 13. května, kdy žena z neapolského předměstí Ponticelli oznámila na policii, že se jí romská dívka pokusila ukrást dítě. Lidé z okolí propadli zuřivosti a gangsteři pracující pro zločinecký syndikát Camorra hodili do romského squattu několik zápalných bomb. Vyhnali odtud jeho obyvatele a celé místo vypálili. Najednou už nikdo nemohl dál pochybovat o tom, že italská nenávist vůči Romům nabrala na dramatických obrátkách.

Jako nacisté a fašisté [Číst více]

Další stránka »