Irák po volbách

Irák po volbách podle některých západních pozorovatelů nyní směřuje ke stabilní demokratické budoucnosti. Pokud trpíme amnézií, může se to tak zdát.. Ohlédneme-li se však za uplynulými šesti lety, je to děsivá podívaná. Výkonný ředitel z Centra pro mezinárodní studia při MIT John Tirman s odvoláním na oficiální irácká místa v listu The Nation uvádí, že anglo-americká invaze a okupace vypudila z domovů 4.5 milionu lidí, vytvořila 1 až 2 miliony vdov, zanechala za sebou 5 milionů sirotků a nejméně milion mrtvých.
OSN odhaduje, že v minulém roce se pouze 5% uprchlíků rozhodlo pro návrat domů. Dostupnost zdravotnické péče, pitné vody, fungujícího školství a možnost sehnat zaměstnání zůstává stále pro mnoho Iráčanů nedostižným snem. Podle zprávy UNICEF má v některých iráckých provinciích méně než 40% domácností adekvátní přístup k pitné vodě. Ve zprávě dále stojí, že více než 40% dětí v Basře a přes 70% v Bagdádu nenavštěvuje školu.
Irský publicista Patrick Cockburn poskytl serveru Irish Left Review komentář týkající se nedávných voleb v Iráku: „Pozice premiéra Nuri al-Malikiho se upevnila. On a jeho strana Da´wa si ve volbách vedli velice dobře, protože se mu v minulém roce podařilo vzdorovat armádě Mehdi Moktada Al-Sadra. Navíc  – navzdory Američanům – dokázal Maliki protlačit pevný termín stažení okupačních jednotek. Také podpis Dohody o statutu sil představuje pro Washington obrovskou překážku ohledně dlouhodobé strategie v Iráku. Jde však pouze o provinční volby a jejich význam je v západních sdělovacích prostředcích přeceňován. Třeba jen proto, že se jich zúčastnilo pouze 51 procent oprávněných voličů.“
Cockburn se také domnívá, že současná irácká vláda má velkou šanci se udržet i bez americké podpory. „Sektářské násilí zuřící v Iráku především v letech 2005 až 07 vedlo k posílení šíitů, již představují 60% populace. Přítomnost amerických jednotek ale představovala primární zdroj nestability,“ pokračuje Cockburn.
„Lidé, kteří se přimkli k ideji vytvoření teokratického státu a volili Nejvyšší radu pro islámskou revoluci ve volbách neuspěli, přestože je většina Iráčanů věřících. Sekularismus a nacionalismus, jež v minulosti představovala strana Baas, rovněž nepředstavuje velké lákadlo, a to především kvůli černému stínu Saddáma Husajna. Muktada al-Sadr se nadále těší velké moci, i když ve volbách podpořil nezávislé kandidáty a ti si vedli dobře. Iráckým Kurdům na severu země se přes řadu problémů daří udržet si velkou autonomii,“ uzavírá Cockburn.
Daniel Veselý

Zdroje: http://www.thenation.com/…90216/tirman
http://www.twf.org/…-Deaths.html
http://www.irishleftreview.org/…ck-cockburn/