Nové paradigma i pro vodu

Za globální klimatické změny může vedle skleníkových plynů také špatné hospodaření s vodou v krajině.
Dva dny před příletem prezidenta Obamy do Prahy probíhala v Bruselu 2. konference o Evropské rámcové směrnici o vodě. Jednalo se o aktivním zapojení státu a všech stakeholderů při hospodaření v povodích. Je to velice naléhavé téma. V souvislosti s klimatickou změnou se projevuje kritický nedostatek vody hlavně v letním období na jihu Evropy. Prodlužující se období beze srážek jsou přitom přerušována přívalovým deštěm a záplavami. Nedostatek vody v řekách se projevuje v celé Evropě (snad kromě Skandinávie, která naopak zaznamenává dlouhodobě více srážek). Klimatická změna je tak charakterizována extrémy počasí, náhlými změnami teplot a častými vichřicemi.
Pečlivě připravená konference proběhla za účasti kompetentních reprezentantů všech států EU, odborníků, zástupců podnikatelských svazů ve vodním hospodářství, nevládních organizací (např. WWF) a administrativy Evropské komise. Za předsedající zemi vystoupil náměstek ministra životního prostředí Karel Bláha. Dlouhodobé předpovědi a scénáře jsou nejisté, sdělil konferenci koordinátor rozsáhlého projektu 6. Rámcového programu EU zaměřeného na Scénáře a modelování klimatické změny. Nicméně nástroje na brzdění těchto vlivů jsou a spočívají mimo jiné právě v aktivním hospodaření s vodou v krajině.
Také toto hospodaření však vyžaduje zásadní změnu. Konferenci bylo představeno „nové vodní paradigma", společné dílo slovenských a českých odborníků. Zdůrazňuje zásadní úlohu vody a vegetace při utváření místního klimatu. S detailní argumentací se můžete seznámit na www.vodnaparadigma.sk, kde je slovenská i anglická verze příslušné publikace.
Dozvíte se, že rozsáhlé odvodňování, urbanizace a odstraňování trvalé vegetace vedou nejen k nedostatku vody, ale mění i distribuci sluneční energie, a tak vznikají stepní až pouštní efekty. Svět ztrácí následkem špatného hospodaření s vodou až 200 000km2 zemědělských ploch ročně a za stejnou dobu se změní 60 000km2 ohrožené krajiny v poušť (údaje FAO).
„Staré paradigma" řešilo spíše problém nadbytku vody v krajině, vysoušely se mokřady, meliorovala pole, regulovaly potoky a řeky, aby voda co nejrychleji odtekla zpátky do moře („velký vodní cyklus"). Jenže tím byl oslaben malý vodní cyklus, kdy se vodní páry příliš nevzdalují od zdroje, vysráží se nad vegetací či malou vodní plochou, a tam se v podobě deště znovu vrátí na zem. Funguje to jako přirozená „klimatizace" krajiny  – výpar vody svoje okolí chladí, protože váže energii do skupenského tepla páry. Když se později vodní pára vysráží na chladném místě, zároveň je ohřeje, protože své skupenské teplo uvolní. Kde tato klimatizace chybí, vznikají velké teplotní rozdíly, sluneční energie se odráží zpátky do atmosféry a masy horkého vzduchu způsobují extrémní klimatické jevy.
„Nové paradigma" tedy usiluje o co nejdelší setrvání vody v krajině a nabízí kombinaci poměrně jednoduchých opatření k urychlení nápravy klimatu. Návrat vody do krajiny je spojen obnovou trvalé vegetace, jejíž přírůstky lze sklízet a využívat, což může být nejúčinnější způsob jak vázat skleníkový plyn oxid uhličitý – napřed do biomasy, a potom do půdy. Je to podstatně levnější přístup než uvažované projekty na ukládání oxidu uhličitého do podzemních úložišť, do oceánu nebo jeho chemické vázání, jejichž příznivý efekt na klima se dostaví nejdříve za desítky let (a není to zaručeno).
Efekty návratu vody a vegetace do krajiny lze snadno pozorovat a exaktně monitorovat, tomu rozumí každý hospodář v krajině. Konkrétní zásahy ovšem musí odpovídat konkrétním podmínkám. Předpokládá to rozdělení zodpovědnosti mezi hospodáře v krajině, což se bude ovšem těžko prosazovat.
Prezident Obama v souvislosti se nápravou změny klimatu hovořil o náhradě fosilních paliv jadernou energií. To je jen částečné řešení, které nelze realizovat v rozvojových zemích, protože nemají finance a rozvodné sítě. A tak tam lidé vaří za plného slunečního svitu na ohýnku z těžce nacházeného dřeva. V zemích východní rovníkové Afriky téměř zmizel les – v Keni a Etiopii zaujímá jen dvě procenta plochy státu. Obama si je toho jistě vědom. Nyní jde o to, pochopit a vysvětlovat, co je skutečnou příčinou změn klimatu a jak lze klima ozdravět.
Jan Pokorný
Autor působí v ENKI a v Ústavu systémové biologie a ekologie Akademie věd ČR
text byl publikován v Literárních novinách