USA v Afghánistánu postupují podle sovětského modelu
Srpen 11, 2009 · Vytisknout dokument
Neustále narůstající vlnu násilí v Afghánistánu bude možné
zkrotit, pokud Spojené státy posílí afghánskou ekonomiku a umožní lidem
najít si práci, zadoufal vrchní velitel amerických sil v Afghánistánu generál Stanley McChrystal. Podle jeho
slov mají nižší a střední velitelé „enormní zájem o opětovné
zařazení se do společnosti“, což by jim USA mohly umožnit tím, že
vytvoří pracovní místa a „funkční místní vlády“.
Po třech desítkách let válek a různých cizích okupantů nicméně
Afghánistán nemá prakticky žádnou ekonomiku a většina země je závislá
na zemědělství, což ovšem není při nedostatku orné půdy a klimatickým
podmínkám sféra zrovna lukrativní. Jedinou plodinou, s níž se lze
uživit, je opium, které ale američtí vojáci ničí a mají rozkaz
zastřelit každého, kdo má s touto zakázanou látkou něco
společného. Ani rolníci pěstující jiné plodiny ale nezůstávají
ušetření, jak se stalo minulý týden, kdy si posádka amerického vrtulníku
spletla skupinku
pěstitelů okurek s teroristy a pět jich zabila.
Nynější nápad generála McChrystala není přitom ničím zásadně
objevným. Už při červencové americké ofenzívě v údolí řeky Hílmand
někteří pozorovatelé připomínali, že vše vypadá jako okopírované ze
sovětských vojenských scénářů. A Sověti také po osmi letech okupace
Afghánistánu začali pumpovat
závratné sumy do pozvednutí Afghánistánu ve snaze nabídnout
povstalcům práci. Nefungovalo
to a dnes jiná parta nájezdníků zkouší přesně totéž. Krátce
poté, co Sověti dosáhli tohoto stádia, už měli pod rukama prakticky
zničený stát a museli se odtud zakrátko stáhnout. Američané a jejich
spojenci se ale nyní tváří, jako by byli připraveni lít do Afghánistánu
peníze a posílat tam vojáky donekonečna, přičemž Britové mluví rovnou
o válce trvající 40 let.
Otázkou zůstává jen to, zda na tom bude Afghánistán po 40 letech války
lépe než na tom byli po válce před 30 lety.
(ter)
RSS
Nezabývám se touto zemí, nicméně vím, že za prezidenta GWB měli Američané zakázáno se vměšovat do zásilek zemědělských produktů (opium je výpěstek), které kontroloval bratr současného prezidentského kandidáta Karzáího (a prezidenta země). Myslím, že každý stratég, analytik, novinář i historik může kdykoli nahlédnout do knihkupectví londýnského, kodaňského nebo pražského- přinejhorším virtuálního. A shledá, že jsou tam samé knihy typu reducing factory cost, thru outsourcing to a better company position atd., tedy vše o racionalizaci (vyhazování dělníků na dlažbu), ale ani jedna kniha tam není o vytváření pracovních míst. Já osobně jsem jich kdysi zhruba patnáct vytvořila, za cenu vyhoření. A Američanům v tom přeji zdar. Byť vím, že creating new jobs se nikde neučí. Bylo by to na dlouhou diskuzi. Už jenom proto, že afghánští mladíci znají pár súr z Koránu a pak už jen jak používat zbraně. Myslím, že už třetí generace (bere se 15 let v RZ) nemá pracovní návyky, nikdy v práci nebyla, neví co to je a proč to je. Občasná nutnost zprovoznit automobil sice je pracovní činností, ovšem nikoli pravidelnou prací. Z obyvatel těchto zemí se stali oběti cargo kultu, což by stálo za rozbor. Cargo kult začínal někde v Tichomoří za WWII, když tam Američané postavili letiště, začali vozit svá carga (logistika jednotek) a přitom zbylo i na domorodce. Když Američané odešli, protože válka skončila, obyvatelé postavili další přistávací plochu, aby přilákali ty velké plechové ptáky s nákladem kondenzovaného mléka a jiných skvělých věcí, kteří se kdysi tak náhle objevili – a zmizeli. Cargo kulty naleznete v oblasti dodnes. A nejen tam.
A abych se upřesnila (mrzí mne, že vedu monolog bez diskuze), i při použití jednoúčelového stroje (vrtačka) náš dělník zpravidla potřebuje výkres, aby věděl kde vrtat (řekněme, že vrtá stále stejný průměr nářadím,které mu nářaďovna vydává) a jak hluboko vrtat. Prostě, aby to nezazmetkoval. Jenže, kdo Afghánce naučí číst technické výkresy? Ve fabrice na to stačila výuka těch, co to neuměli, průmyslováky po pracovní době (pokud dělník neměl učiliště, ovšem). Má Afghánistán průmyslováky? Dokáží si američtí velitelé představit nerobotizovanou výrobu? Byli vůbec někdy v továrně? Bohužel, záběry z výroby znají jen pokud CNN točí montážní pás v GM. Pokud zrovna nestojí…No, a co brání novinářům se zeptat?
A co z toho vyplývá? Že jediná možnost jak jim dát nějakou práci je ta, že s nich uděláme žoldáky !
..americké špiny nech idú domov!!! Ako pred časom Rusi.....
Terko, dle mého názoru je nejběžnější a asi nejjednodušší způsob, jak v takovém případě dát lidem práci, nainvestovat tam kapitál formou různých podniků (zahraničních, ne Afghánských)… odhaduju to na získání licencí v oblasti těžby a stavebnictví (začne se asi těžbou, stavět asi nebude moc pro koho… resp. na to by musely být v zemi peníze). Jestli a jak brzo se začne země sama orientovat na vzdělání, záleží už na kultuře a vládě.. to jim tam nikdo dobrovolně nepřiveze (nejsou z toho peníze).. sem tam se postaví jedna škola kvůli reklamě, nebo z nějaké nadace.
Taky bych očekával množství dlouhodobých vojenských základen, které na sebe můžou navázat pracovní příležitosti pro okolí (pokud si nebudou vše dovážet a budou schopni časem se pohybovat „civilně“ mimo základnu).
Nezní to samozřejmě nijak idylicky, ale to slovo snad Afghánci ani neznají…
Armády druhé generace nedokáží vítězit ve válkách čtvrté generace. Ozbrojené síly druhé generace, jako je armáda USA, bojují tak, že zaměřují palebnou sílu na cíle. To znamená na fyzické rovině vítězství, ale nikoli už porážku na morální rovině, která je ve válkách čtvrté generace rozhodující. Nejlepší současný příklad poskytuje Pákistán, kde kombinace útoků letouny Predator a dodávek zbraní pákistánské vládě podryly legitimitu státu. Tento stát nyní stojí na okraji rozpadu, který by al-Kájdě a dalším islámským silám čtvrté generace přinesl to největší vítězství, jaké si vůbec dokáží představit. Usáma by měl mít na zdi jeskyně obrázek Predatoru s popiskem „Naše nejlepší zbraň“.